První kostel jedné víry

 Nejvýznamnější historickou stavební i kulturní památkou v obci je gotický hřbitovní kostel zasvěcený sv. Máří Magdaléně (z poloviny 14. století, později barokně upravený, koncem 19. století opět regotizovaný). Původně sloužil ještě nerozdělené církvi západokřesťanské, po husitských válkách snad rodící se církvi utrakvistické, po Bílé Hoře pak připadl církvi katolické. Nějaký čas zůstal uzavřen a v tu dobu jej údajně tajně užívali vyznavači zakázané církve podobojí (pověst o zabitém knězi Jiříkovi – viz www.teleci.cz). Hřbitov je obehnán kruhovou zdí, jejíž součástí je márnice, barokní brána a mohutná průchozí obranná zvonice ze 16. století. V její spodní zděné části byly původně střílny do všech příchozích stran, po opravách zůstala jediná. V době ohrožení obce husitskými, habsburskými či švédskými vojsky  se měli farníci ukrýt v kostele a  přístup ke hřbitovu měli bránit střelci. Zdali k tomu někdy došlo, není zaznamenáno.

Římskokatolický kostel sv. Máří Magdaleny.

Římskokatolický kostel sv. Máří Magdaleny.

Evangelíci

Po 161 letech od Bílé Hory (vojenské porážky českých reformačních stavů evropskou Katolickou ligou roku 1620) vydal osvícený Habsburk císař Josef II. roku 1781 tzv. Toleranční patent, díky kterému se v zemích Koruny české začala tolerovat vedle nadále upřednostňovaného římskokatolického vyznání i existence lutherského a kalvínského křesťanského vyznání. Přestože byli občané evidováni jako katolíci, hned osmého dne po ohlášení patentu na poličském panství se v Telecím přihlásila většina rodin k církvi reformované (tzv. „helvetskému vyznání“) – od roku 1918 jako sjednocená Českobratrská církev evangelická.

Statek č. p. 2, reformovaná fara a chrám Páně za hřbitovní zdí . Stav před r. 1881.

Statek č. p. 2, reformovaná fara a chrám Páně za hřbitovní zdí . Stav před r. 1881.

S Tolerančním patentem ostatně souvisí i značná obliba jména Josef v českých zemích. Z vděčnosti k tolerantnímu císaři bylo právě toto křestní jméno po mnoho generací oblíbeno a dáváno hlavně prvorozeným synům. Ale ani dcery nepřišly zkrátka.

Pohled na kostel z ulice

Od rozhodnutí postavit si vlastní modlitebnu a od vyměření pozemku roku 1783 uběhlo jen tři a půl měsíce a kostel byl usilovnou svépomocí farníků postaven a následně posvěcen při slavnostních bohoslužbách. Zatím ovšem jen v povolené podobě, tedy jako prostá modlitebna bez věže (viz dobová rytina). Ve stejné době byla postavena také budova evangelické fary (následně přestavěna roku 1824) a zřízen evangelický hřbitov. Roku 1890 byl pak kostel opraven a přistavěna věž se třemi zvony (na dalších obrázcích je současný stav po stavebních úpravách). V obci tak vznikly kostely i hřbitovy dva.

Výzdoba evangelických kostelů je jednoduchá a věcná – bez zpodobňování náboženských osob a příběhů

Interiér kostela

Budovy evangelické fary, kostela, hřbitova a základní školy.

Budovy evangelické fary, kostela, hřbitova a základní školy.

Pohled z farní zahrady.

 

Osobnosti

Václav Karafiát

Václav Karafiát

Jedním z významných evangelických farářů, který zde působil přes padesát let (1822–1874), byl Václav Karafiát (viz obrázek). Založil a vedl farní kroniku a byl i jinak literárně činný. Překládal z latiny, vlastním nákladem vydal zpěvník starších žalmů, složil a tiskem vydal řadu krátkých zpívaných modliteb „Karafiátek“, které se dlouho těšily široké oblibě.

Jeho synovec a farář v Jimramově Jan Karafiát (1846–1929) na Telecké faře strýce často zastupoval a občas zde i bydlel. Po svém odchodu do farnosti na Valašsku vydal vlastním nákladem slavnou knihu Broučků, k jejímuž napsání sbíral inspiraci také v okolí Telecího. Později pak působil v Praze jako redaktor a spisovatel.

V době nacistické okupace působil v Telecím evangelický farář Otokar Kadlec. Celkově zde byl téměř 30 let. Výhodná poloha fary na česko-moravském pomezí, jeho odvaha i kontakty na odbojáře způsobily, že z fary se postupně stalo centrum odboje, lidově nazývané „partyzánský hotel“. Již roku 1941 se zde 3 měsíce ukrýval organizátor odboje na Moravě prof. J. Grňa, útočiště zde nacházeli řadoví i významní činitelé českého odboje jako například plk. Štajner-Veselý, pplk. J. Svatoň (gen. in memoriam) a jeho pobočník E. Soška. Roku 1944 působil na faře hlavní štáb a vedení odbojové organizace, tzv. Rady Tří, jejímž členem se nakonec stal i O. Kadlec (foto slavnosti při odhalení pomníku 28. 10. 2000). V lednu 1945 se faráři Kadlecovi podařilo uprchnout před zatčením gestapem doslova v posledních minutách. S pomocí místních občanů se dostal do bezpečí a v ilegalitě setrval mezi partyzány až do osvobození. Zastával pak řadu státních a významných politických funkcí, výrazně se však klonil k levicové orientaci naší země a prosazoval kolektivizaci zemědělství.

Naproti tomu farář Tomáš Bísek (působil zde v letech 1970–1985) s komunistickým režimem nesouhlasil a statečně proti němu vystupoval. Angažoval se v Chartě 77 a krom jiného poskytl útočiště režimem pronásledované Anně Šabatové a jejím třem dětem (manželka tehdy vězněného Petra Uhla). Na faře pak StB tajně nainstalovala odposlechy se záznamem v jednom z místních domů. Po aféře s jejich odhalením byl T. Bísek zbaven státního souhlasu s církevní službou, následně donucen k emigraci do Velké Británie a zbaven občanství.