Od Tolerančního patentu po současnost
O nás: naše historie
Na pomezí Čech a Moravy již před Tolerančním patentem žily protestantské komunity. Částečnou svobodu vyznání přinesl zdejším nekatolíkům toleranční patent vydaný 13. října 1781. Přestože byli místní občané evidováni jako katolíci, hned osmého dne po ohlášení patentu na poličském panství se v Telecím přihlásila většina rodin k církvi reformované (tzv. helvetskému vyznání).
Od rozhodnutí postavit si vlastní modlitebnu a od vyměření pozemku roku 1783 uběhlo jen tři a půl měsíce a kostel byl usilovnou svépomocí farníků postaven a následně posvěcen při slavnostních bohoslužbách. Zatím ovšem jen v povolené podobě, tedy jako prostá modlitebna bez věže. Ve stejné době byla postavena také budova evangelické fary (následně přestavěna roku 1824) a zřízen evangelický hřbitov. Roku 1890 byl pak kostel opraven a přistavěna věž se třemi zvony.
Reformovaná fara a chrám Páně za hřbitovní zdí. Stav před r. 1881.
Interiér kostela v tradičním tolerančním uspořádání, jež se dochovalo do dnešních dnů.
Osobnosti naší historie
Jedním z významných evangelických farářů, který zde působil přes padesát let (1822–1874), byl Václav Karafiát. Založil a vedl farní kroniku a byl i jinak literárně činný. Překládal z latiny, vlastním nákladem vydal zpěvník starších žalmů, složil a tiskem vydal řadu krátkých zpívaných modliteb „Karafiátek“, které se dlouho těšily široké oblibě.
Jeho synovec a farář v Jimramově Jan Karafiát (1846–1929) na telecké faře strýce často zastupoval a občas zde i bydlel. Po svém odchodu do farnosti na Valašsku vydal vlastním nákladem slavnou knihu Broučků, k jejímuž napsání sbíral inspiraci také v okolí Telecího. Později pak působil v Praze jako redaktor a spisovatel.
V době nacistické okupace působil v Telecím evangelický farář Otokar Kadlec. Celkově zde byl téměř 30 let. Výhodná poloha fary na česko-moravském pomezí, jeho odvaha i kontakty na odbojáře způsobily, že z fary se postupně stalo centrum odboje, lidově nazývané „partyzánský hotel“. Již roku 1941 se zde tři měsíce ukrýval organizátor odboje na Moravě prof. J. Grňa, útočiště zde nacházeli řadoví i významní činitelé českého odboje jako například plk. Štajner-Veselý, pplk. J. Svatoň (gen. in memoriam) a jeho pobočník E. Soška. Roku 1944 působil na faře hlavní štáb a vedení odbojové organizace, tzv. Rady Tří, jejímž členem se nakonec stal i Kadlec. V lednu 1945 se faráři Kadlecovi podařilo uprchnout před zatčením gestapem doslova v posledních minutách. S pomocí místních občanů se dostal do bezpečí a v ilegalitě setrval mezi partyzány až do osvobození. Zastával pak řadu státních a významných politických funkcí, výrazně se však klonil k levicové orientaci naší země a prosazoval kolektivizaci zemědělství.
Naproti tomu farář Tomáš Bísek (působil zde v letech 1970–1985) s komunistickým režimem nesouhlasil a statečně proti němu vystupoval. Angažoval se v Chartě 77 a krom jiného poskytl útočiště režimem pronásledované Anně Šabatové, manželce tehdy vězněného Petra Uhla, a jejich třem dětem. Na faře pak StB tajně nainstalovala odposlechy se záznamem v jednom z místních domů. Po aféře s jejich odhalením byl Bísek zbaven státního souhlasu s církevní službou, následně donucen k emigraci do Velké Británie a zbaven občanství.
Ke stažení (PDF): Josef Martínek: Reformovaného sboru Páně v Telecím na památku stoletého jubilea